Thovt (Thot, Ezovte, Ezhovtej) - staroegyptský měsíční bůh s hlavou ibise, který byl uctíván na mnoha místech, ale zejména v Hermopoli a ve středním Egyptě. Později k němu bylo vztahováno vše co se týkalo duchovního života, přisuzoval se mu vynález písma byl ochranným bohem písařů etc. Jako znalec hieroglyfů byl všemocným bohem, neboť znal tvořivou podstatu řeči a byl "pánem božího slova". Thovta je v tomto smyslu možno srovnat s mocným bohem Memfidy Ptahem. Jako bůh řeči byl Thovt také ochranným bohem čarodějů a mohl pomocí slova nejen tvořit, ale i uzdravovat. Připisovalo se mu autorství mnoha papyrových svitků, uložených v tajných a skrytých chodbách chrámu v Hermopoli, a autorství tzv. Knihy Thovtovy, za niž hermetikové pokládají Tarot, resp. Tarot pokládají za její zbytky. Staří Řekové nazvali Thovta Hermem, resp. Hermem Trismegistem (Hermes Třikrát mocný - neboť ovládal trojici nejvyšších hermetických věd - magie, alchymie, astrologie), který je pokládán za autora Smaragdové Desky a považovali ho za „průvodce duší“, čímž je naznačen praktický smysl jeho učení, hermetismu, jako cesty k reintegraci.. Jindy byl Thovt ztotožňován se starověkým Henochem, který žil údajně tisíc let po Adamovi jako jeden z praotců lidstva. Podle Manethona, nejstaršího historika Egypta, napsal Thovt před potopou posvátným písmem základy veškerého vědění. S přihlédnutím k tomu, co tvrdili kněží v egyptském městě Sais, lze předpokládat, že Thovt pocházel z Atlantidy a žil v době předdynastického Egypta, kdy v této zemi ještě vládli atlantští králové a kde byl divinizován.

Také v jiných kulturách vystupuje legendární osobnost, která je jakýmsi prostředníkem mezi bohem a lidmi nebo symbolizuje nejvyššího zasvěcence, jenž lidstvu skrytě odhaluje nejvyšší pravdy. U Féničanů to byl Taatus, u Samothráků Teautes, u Polynésanů Tehua, u Germánů Thor etc. P. de Lasenic (1936) podrobným etymologickým rozborem dokazuje, že Thovt byl chápán jako "bůh světla, které září v temnotách", tj. světla, které je věděním, bez něhož bychom nechápali otázku smyslu života.

Thovt bývá nejčastěji zobrazován jako muž s hlavou Ibise, nebo jako pavián. Zvláště v pozdější době Egyptské říše se často objevovali sošky písaře a proti němu sedícího paviána, jako ochranného boha písařů.

 

+ Thovt (malba na stěně)

+ Thovt (jako pavián, soška)

+ Thovt (napsáno hieroglyfy)